Life

5 DUBNOVÝCH MALIČKOSTÍ

Květen 8, 2017

1 / Arko, Corso nebo prostory dnešního obchodu Zara Na Příkopech. Všude tam se před více než sto lety nacházely pražské kavárny, které byly vyhlášeny svými čítárnami s více než dvou sty periodiky ke čtení, hernami s kulečníky či kuželkami a tím, že si stačilo dát jedno malé kafe a mohli jste za jejími okny prosedět klidně celý den. Právě tam se scházeli a diskutovali Kafka, Milena Jesenská nebo Čapek. Na komentované procházce od projektu Praha sdílená a rozdělená jsem se dozvěděla tohle a mnohem víc. 

2 / Divadlo Semafor je pro mě synonymem pro hudbu, zpěv, nespoutanost, kabaret a vtipná až satirická představení. Jejich Kytici jsem jako děti poslouchali na LP desce a když pak přijde nabídka jít, neváháte. My jsme zhlédly Mamzelle Nitouche – hudební činohru se zápletkou z kabaretu a dívčího penzionátu. Osobně jsem z  představení odcházela dost rozpačitá. Hold léta pokročila a alespoň pro mě už herci ani hra neměla takový švih, spád a humor, který bych hledala.

3 / Už jsme si zvykly, že když přijdeme na květinářství nebo dokonce do sámošky, seženeme tam nějakou tu řezanou kytici. Zamysleli jste se ovšem nad tím, jak je možné, že jsou celý rok k dostání? Samotné Holandsko by na jejich produkci nestačilo, a tak se pěstování přesunulo do Afriky (Keni, Tanzanie, Kolubie a Ekvádoru). Tyto farmy zaměstnávají na 200 000 pracovníků, z nichž většinu tvoří ženy a podmínky jejich práce jsou stejně nuzné jako v oděvním průmyslu. Podobný dopad má i životní prostředí a to hlavně na vodu, které květiny spotřebují opravdu spoustu, ale zároveň ji díky pesticidům zpětně znečišťují. Tohle všechno jsem se dozvěděla loni na Sustainable Fashion Weekendu. Už v té době jsem já sama radši dávala i dostávala květiny hrnkové s tím, že „déle vydrží“, ale kdo by občas nezatoužil po nějaké té hezké řezané. Naštěstí svítá na lepší časy, protože i v Česku se začínají zakládat květinové farmy s původními lokálními druhy a které reagují na sezónnost.

4 / V pražské České spořitelně v ulici Rytířská jsou do konce května k vidění obrazy z moravských a slezských spořitelen. Malá sbírka maleb mě přenesla do konce předminulého a začátku minulého století, do lesů, luk, polí a životů tehdejších obyvatel vesnice.

5 / Znáte nějakou litevskou značku? Já už ano! Son de Flor je právě z této pobaltské země a zabývá se  šitím 100% lněných šatů s co největší udržitelností – takže zaměstnává místní neslyšící obyvatele, materiál bere od místních dodavatelů a spolupracuje s nejstaršími šicími dílnami v zemi. Jejich střihy jsou inspirovány viktoriánskou Anglií a já v nich úplně vidím Janu Eyrovou. Nejradši mám tuhle fotku.

Co jste v dubnu podnikli vy? Chodíte na komentované vycházky nebo jste zhlédli zajímavou divadelní hru? Dejte vědět.

S úsměvem, Karo

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply