Culture

ČTENÁŘSKÝ DENÍK / 3

Duben 27, 2017

Tohle dubnové počasí pěkně nahrává zachumlání se do deky a ponoření se do knih. Co mi brání něco takového udělat, je bleskovou rychlostí blížící se zkouškové období a závěrečné testy, které klepou na dveře. Ach jo…

Vrstvami

Vrstvami je pro mě knížka, kterou stojí za to mít doma v knihovně. Fotografka Staša Fleichmanová na stránkách vypráví příběh sebe, své sestry, rodiny a vlastně celého Československa. Spolu se svým dvojčetem vyrostla v kulturním prostředí (její maminka byla známá mladá novinářka, která se znala a spolupracovala s Milenou Jesenskou a Franzem Kafkou, otec byl známý kabaretní zpěvák. Ona sama se sestrou jako prvního fotografovala Karla Čapka a v průběhu života například Pasternaka nebo André Bretona a o tom, že seděla na všech představením Osvobozeného divadla v první řadě ani nemluvě). Její příběh pro mě byl právě tímto vším fascinující a obohacující (a ano přiznávám, potajnu jsem jí malinko záviděla). 

Zlodějka knih

Stejnojmenný film jsem zhlédla asi pětkrát, ale ke knižní předloze jsem se dostala až tuto zimu a to vlastně úplně náhodou. Ačkoli se říká, že kniha je kniha, pro mě v tomto případě zůstane blonďatá Liesel navždy na plátně. Svazek pro mě byl moc zdlouhavý, z pěti set stran bych ho zkrátila tak na tři sta – možná by to celé pak dostalo větší spád.

Kafe a cigárko

Vydané blogové příspěvky Marie Doležalové ke mě doputovaly až po roce od jejich vydání. Historky ze zákulisí divadel a filmu; o tom, jak sníte o úžasné a důležité roli s otevřenýma očima a jak to v téhle branži vůbec chodí. Ještě v původní počítačové verzi jsem měla ráda, když vyšel každý čtvrtek nový příběh z hereckého zákulisí – bylo to celé takové hezky rozkouskované. S knihou v ruce jsem zjistila, že číst celý soubor naráz není pro mě. Teď si je ráda vezmu ve chvíli, kdy potřebuji rozesmát nebo si odpočinout.

Manon Lescaut

Nezvalově básni předchází dílo francouzského abbého Prévosta. Krásnou šestnáctiletou Manon nutí rodiče odejít do kláštera. Při její cestě tam se ovšem setká s rytířem des Grieux, jež se do ní bezhlavě zamiluje. Společně v noci tajně uprchnou do Paříže, kde žijí jako milenci. Marnotratná Manon však svého milého stojí nemalé jmění a když se jí nedostává jejích výstřelků, rozhodne se jich dosáhnout vztahem s bohatým Duvalem. To des Grieux ničí a snaží se jí stůj co stůj dostat zpátky. Tato zápletka se v knize objevuje ještě asi 10 x, takže jsem v závěru přeskočila asi sedmdesát stran :D.

Selské baroko

Čeští autoři pro mě zůstávali dlouhou dobu malou neznámou nebo spíš méně atraktivní volbou v rámci výběru knih. Co se změnilo nevím, ale po Marku Šindelkovi se mi do rukou dostala i první kniha od Jiřího Hájíčka. Selské baroko (Magnezia Litera 2006) je příběhem genealoga Pavla Straňanského, který se v jihočeské Třeboni zabývá sestavováním rodokmenů. Jeho novou zakázkou je pátrání po pravdě z padesátých let minulého století, z doby kolektivizace velkostatků. Kniha pro mě baly velmi čtivou hlavně kvůli místu Třeboně, kde jsem minulé léto byla, i dobrému a živému vykreslení postav.

Do tmy

Do tmy je vlastně takový psychologický román od české autorky Anny Bolavé (spojení jména spisovatelky a názvu díla nemůže být náhoda). Příběh osamocené nemocné ženy, která žije jen pro sběr bylin se pomalým tempem posouvá dopředu a orientaci v čase usnadňuje jen každotýdenní odevzdání býlí do výkupu. Děj mě donutil a) v mezičase přečíst Herbář od „Katky a Lindy“, b) víc si všímat všeho, co okolo mě roste, c) přeskočit část knihy (ano, už zase), jinak bych asi nedošla konce.

Ve jménu Gucci

Včera dočtená kniha v duchu deníkových zápisků od dcery ze zakladatelů této luxusní a legendární značky Patriciii. Líčí vznik, úspěch a pád rodinné firmy a vztah dvou osob – jejích rodičů Alda, zakladatele a ředitele Gucci a matky Bruny, milenky a později manželky. Hlavním stavebním kamenem jsou právě vztahy, které, upřímně, neposouvají děj moc dopředu, takže jsem opět letem světem přeskočila několik stránek/kapitol. Na rozdíl od bravurně napsaného životopisu o Coco Chanel, kde jsem se mohla dozvědět i o její tvorbě a přemýšlení o kolekcích a značce, se zde jedná jen o rozmotání gordického uzlu rodinných vztahů a očištění jména otce ze sporů, které značku uvrhly do katastrofálního rozpadu.

Četli jste některou z knih? Jaký na ni máte názor a co byste si případně přečetli? 

S úsměvem, Karo

 

Četli jste některou z knih? A jak jste na tom s přeskakováním částí či kapitol? 

You Might Also Like

1 Comment

  • Reply Johanka Květen 4, 2017 at 7:40 am

    Manon Lescaut teď ještě musím přečíst k maturitě, i když hru jsem měla možnost shlédnout (a ano, píšu s, protože jsme seděli v tom nejvyšším patře a spíš jsem slyšela, než viděla :D) v Národním.
    Hodně mě z tvého popisu zaujalo Selské baroko a Kafe a cigárko, ale momentálně si strašně přeju knihu Černé roky o fotografce Libuši Jarcovjákové, nebo True Style is What’s Underneath: The Self-Acceptance Revolution, což je kniha vzniklá na základě youtube kanálu, který sleduju a v hodně věcech mi pomohl a pomáhá :).

    just-question.blogspot.cz

  • Leave a Reply