Granny´s

Granny’s: Co je na tom pravdy?

Březen 11, 2017

Nedávno padl dotaz, jestli se pod recepty na blogu skrývá fakt „příběh“ nebo zda si je vymýšlím. Tak jsem se rozhodla vám to osvětlit.

Mé dvě babičky jsou každá jiná. Ta z Moravy nás s bráchem chodila vypravovat do školy, zůstávala s námi, když jsme byli nemocní a trávili jsme u ní prázdniny na starém mlýně za vesnicí, obklopeném poli, lesy a co by kamenem dohodil dvěma rybníky. Rána a odpoledne byla vyplněna jejím povídáním o tom, co bylo – jak támhle stál úplně jinší barák než dnes, že u sousedovic měli dvě kravky a tamten umřel hnedle po své manželce. Naše úplně nejoblíbenější hra dětství byla „boudo, budko“, čtení z knížky o lakomém Lojzíkovi a na oběd bychom se mohli ujíst „rejže s masem“, kterou neumí nikdo tak dobře jako ona.

Do Prahy jsme za prarodiči z druhé strany rodiny tak často nejezdívali a snad i proto vím tak málo o historii pražsko-slovenské větve. Všechno se dozvídám až nyní, nejčastěji právě u jídla, se kterým se pojí všechny ty skvělé historky, které vám sem píšu. Vlastně je to taková má „rodinná kronika“, která by asi jinak zapadala prachem a zůstala v zapomnění. On právě životopis mé slovenské babičky je jako vystřižený z románu o chudém děvčeti z horské vesnice a pozdějším životě ve velkoměstě. Třeba to jednou sepíšu. Kdo ví. Ale teď pojďme na příběh a guláš. Dobrou chuť!

„Na první dovolenou jsme jeli do Německa. Děti jsme nechali doma, to sme neměli nic zajištěný. Cestovali jsme zase vlakem, protože děda to měl zadarmo. No, první noc, to jsme, myslím, strávili někde na lavičce v parku. A pak jsme dojeli na sever k moři. Tam jsme se přidali k nějaké skupince. A oni hned do hospody, tak jsme šli s nimi. No a děda, ten hned šel a zeptal se na klíče od pokoje, to ostatní se teprve rozhlíželi. On měl s sebou slovník a vždycky se z něj naučil co zrovna potřeboval. Tak jsme si objednali ‚zwei Bier‘ a ‚zwei Schnitzel‘ – oni je tam vařili s červenou omáčkou, jako je naše rajská. No a dostali jsme pokoj, teda vypucovanej byl, ale v noci stejně na nás přišli blechy, ale to byly blechy. A já jsem pak jednou dostala chuť na zmrzlinu. A nevěděla jsem, jak se řekne po německy a u nás se tehdá prodávala Polárka. Tak jsem řekla ‚einmal Polarka‘ a dostala jsem kopeček.“ 

Pro čtyři osoby

kilo vepřového masa na kostičky

1 větší cibule

300 g hub (žampiony/ hlíva)

2-3 brambory

2 lžíce bylinkového octa

jíška

olej, červená paprika, chilli, pepř, sůl, kmín

V hrnci zpěníme cibulku na oleji, zasypeme červenou paprikou. Zamícháme, přidáme dvěma lžícemi octa. Na to na dáme na kostičky nakrájené maso, osolíme, okmínujeme, opepříme. Po krátkém dušení přidáme houby. Pod pokličkou krátce podusíme. Zalijeme zeleninovým vývarem. Přidáme brambory Vaříme do měkka. Před koncem zajíškujeme. Dochutíme solí, pepřem, chilli. Ozdobíme jarní cibulkou. Podáváme s čerstvým chlebem nebo houskou.

 

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply