Life

ONE WEEK WINTER RUNNING

Únor 5, 2017

Vracela jsem se z odpolední psí procházky a najednou jsem měla hrozné nutkání se rozeběhnout. Nohy se pomalu začaly odrážet v trochu jiném tempu, tep se zrychloval a dech prohluboval. Apollo vedle mě se dal do klusu a já zažívala pocit opojení z pohybu, který mi – opravdu?! – po dlouhé době chyběl. Běžím!

Den na to kupuji všechno nutné vybavení pro běhání v mrazech (botasky, funkční mikinu, čepici a rukavice), protože není nic horší než promrznout ve zpoceném bavlněném tričku nebo uklouznout na ledu v letních botaskách (jako jsem několikrát slyšela z vyprávění). Vybíhám. Můj první týden zimního sportování začíná.

Den první (neděle, Praha, -8°C)

Celý včerejšek jsem se těšila, až dnes vyběhnu a před polednem nastává onen okamžik. Ještě ráno si čtu články na téma běhání v zimě (nejvíc zajímavé mi přišly tyto 1, 2, 3). Před polednem se soukám do všeho toho termo (dnes mám na sobě: sportovní podprsenku, běžecké tričko s krátkým rukávem, funkční mikinu Klimatex, větrovku, dlouhé běžecké kalhoty, termo ponožky, funkční čepici a rukavice) a šněruju nové Nike botasky (mé vůbec první v životě) a těsně před odchodem si natírám obličej krémem Neutrogena a rty jelením lojem. Už v chodbě našeho paneláku mě zasáhne chlad a venku – radši ani nemluvit. Hned za dveřmi se dávám do pohybu, abych nezmrzla. Lehkým klusem zdolávám první asi kilometrový úsek mé dnešní trati. Venku krásně svící sluníčko, sníh ho odráží a já přemýšlím, že si zítra vezmu sluneční brýle. Cestou běžím ve sněhu a zkouším goretex membránu. Po zahřátí přichází na řadu protažení (tady) a krátké posilování, ale jen do té míry, abych úplně nevychladla. Vybíhám na další úsek trasy. Jelikož jsem neběhala alespoň tři měsíce, nechci se dneska přetáhnout. Celou dobu se snažím dýchat pouze nosem, jak jsem si to přečetla. V jistých úsecích ale stejně přichází na řadu i ústa a já nasávám ledový vzduch. Ke konci začíná foukat, což je jeden z důvodů, proč jsem nikdy před tím v zimě neběhala a začínají mi mrznout stehna a paže. Už se nemůžu dočkat teplé sprchy a polévky, která mě doma čeká. Zítra na sebe musím přihodit 3/4 kalhoty a tričko s dlouhým rukávem.

Den druhý (úterý, Moravské Budějovice, -6°C)

Jsem doma na Moravě a tak spojuji dnešní výběh s psí procházkou. Apollo vedle mě už nervózně poskakuje a je natěšenější než já. Tři, dva, jedna – startujeme a on s prudkým trhnutím vybíhá ze dveří. Po chvíli se mi daří s ním srovnat krok a běžíme ulicemi města k nedaleké zahrádkářské osadě, kde mu sundavám vodítko a oba tak můžeme plně běžet na volno. Radost ze společného pohybu je tak dvojnásobná.

Dneska už jsem napravila předcházející chybu a mám na sobě dvoje funkční kalhoty, jedny zateplené a přidala jsem i další tričko. Na obličej těsně před odchodem mažu Infadolan a na rty jelení lůj proti mrazu. Běží se skvěle. Snažím se dýchat nosem, už mi to docela jde, ale též díky tomu běžím pomaleji než obvykle. Všude sníh, potkáváme pár lidí taktéž na procházce a vesele se zdravíme. Dneska to byly jen dva kilometry, ale zítra už nás čekají alespoň čtyři.

Den třetí (středa, „Morbudky“, -6°C)

Vybíháme s Anežkou až večer. Celý den hustě sněžilo a zahrádky jsou neprošlapané, takže si razím cestu prašanem. Na správný dech si vzpomenu až asi v půlce trati, chvilkami si povídáme a na závěr si dáváme „vítězné kolečko“ kolem náměstí. Doma kontroluji botasky – je v nich sucho!

Den čtvrtý (čtvrtek, „Morbudky“, -3°C)

Dnes měním botasky za běžky a vydávám se po poli k nedalekému lesu. Naštěstí mám stopu, takže to jde hladce. „Já a běžkování“ nemá moc dlouhou historii – naposledy jsem byla někdy před pěti lety a to asi jednou nebo dvakrát. Od té doby jsem čekala na pořádnou zimu se sněhem, jako je teď.

Resume

Nikdy před tím jsem v zimě neběhala. Botasky jsem odkládala s prvními mrazíky, protože jsem nesnášela dýchat studený vzduch. To se mi naštěstí podařilo již po pár prvních dnech téměř eliminovat a pohyb venku na sněhu jsem si užívala plnými doušky. Pro letošní jaro mám v plánu opravdu běhat a závodit (pár událostí jsem si už našla) a zkusit orientační běh. Též bych chtěla poděkovat Anežce, která byla mým vzorem v tom opravdu začít, její nadšení se kterým mi vyprávěla, jaké to je v zimě sportovat sehrálo velkou roli v mé motivaci a překonání se. Děkuji ;).

A co dál?

Jedním týdnem to snad nekončí. Kromě orientačního běhu bych po pěkně dlouhé době chtěla opět začít lézt na lezecké stěně (nějaký dobrý tip na pražské?). A pak je tu výzva nebo spíš sázka: za dva měsíce pět kilo dolů, uběhnout 4 km/20 min, udělat 10 pánských kliků a 20 burpees. Uf. S tím vším se pojí i omezení jídelníčku – sladké a pečivo pryč a další vychytávky. Tak jsem na sebe zvědavá :).

Vzdáváte se nějakého sportu kvůli např. počasí nebo ročního období? 

Co vy a zimní běh? Proč vás odrazuje? 

S úsměvem, Karo

Follow my blog with Bloglovin

You Might Also Like

1 Comment

  • Reply anna Únor 5, 2017 at 7:35 pm

    super článek, báječná insiprace! Já jsem odrazována od venkovních aktivit spíš saharskými teplotami, cokoliv nad 25stupnu mi přijde jako nesnesitelné horko a v létě je můj ideál španělský způsob života a kamenný dům, ve kterém je takový chladno, že je třeba přikrejvat se dekou ikdyž je venku 42stupnu ve stínu 😀
    ps. protože nemůžu běhat, tak chodím svižnou chůzí, když to jde tak každý den, průměrně za týden nachodím 5-8km/den a je to sakra znát na postavě! Takže s během to určitě půjde taky 😉

  • Leave a Reply