Primark, obchod milovaný i nenáviděný kvůli svému, závratně levnému oblečení. Mně samotné je již několik let trnem v oku kvůli kvantům Fast Fashion oblečení a davovému šílenství, které pohltí zákazníky, jež do prodejny vstoupí. Jak je možné dosáhnout tak levných oděvů a proč v něm (ne)nakupovat?

V den, kdy tento článek píšu (9. 3. 2019) bych si v Primarku koupila obyčejné bílé tričko za 6 USD = 136,9 Kč – tedy cenu za kterou se v Praze často ani nenaobědvám a stala se jejich 5 788 850 fanouškem na Facebooku. Tento Fast Fashion řetězec (nevíš, co znamená Fast Fashion?) se v Česku těší velké oblibě, cestovky do něj dokonce pořádají zájezdy!? Důvod je jediný – jeho pobočka v Česku chyběla. Ale to se má od příštího roku změnit – na rohu Václavského náměstí vyroste do roka první obchod, který své brány otevře návštěvníkům v květnu 2020.

Zpátky do historie

První obchod byl otevřen v roce 1969 v Dublinu. Obchodní strategií Primarku je dodávat zákazníkům módní oblečení za nízké ceny, které jsou dosahovány díky nízkým maržím, velkému objemu dodávaného zboží, nízkým nákladům na reklamu (žádná TV nebo billboardy), ale také díky tomu, že neprodává přes internet. Na e-commerce trh Primark nechce vstoupit kvůli vysokým nákladům na zasílání, a především na vracení zboží. Loni (2018) firma utržila 7,47 miliardy liber (cca 222,7 miliardy korun)“. (iHned)

Primark patří mimo jiné ke značkám, které si své oděvy nechávaly šít v bangladéšské budově Rana Plaza, která se zřítila 23. 4. 2013 a v jejíchž troskách zahynulo na 1138 lidí (více v článku 10 faktů o Slow Fashion). Primark rodinám obětí vyplatil přes 316 milionů korun.

Primark vs. udržitelnost
  • Primark je členem iniciativy pro etičtější výrobu oděvů (Sustainable Apparel Coalition),
  • oděvy si zákazníci z obchodů již od roku 2002 odnáší v papírových taškách
  • snaží se minimalizovat obaly (dle údajů na jejich webu mají dohodu s výrobci, že např. celý set triček zabalí jen do jednoho plastového pytle místo aby se každé tričko balilo zvlášť, jako tomu je v jiných obchodech – a neptejte se na e-shopy!!),
  • neprodané oblečení z obchodů daruje Primark charitativním organizacím (Delivering Good a Newlife).
  • V roce 2014 se Primark stal součástí tzv. Detox Campaing, pod záštitou Greenpeace. Cílem programu je k 1. 1. 2020 dosáhnout:
    • nulového vypouštění škodlivých látek do vodních zdrojů,
    • podniknutí preventivních kroků směřujících k odstranění nebezpečných chemikálií,
    • transparentnost informací o značkách i jejich dodavatelských řetězcích – jedná se hlavně o pravidelné zveřejňování výsledků testů odpadních vod.
    • více v článku Nebezpečné chemikálie v našem oblečení.
  • Značka se zaměřila i na úsporu energií v obchodech (topení, klimatizaci a osvětlení).
  • Primark podepsal dohodu The Sustainable Clothing Action Plan (SCAP), která má za cíl redukci vody a uhlíkové stopy o 15 %; odpadních látek o 3,5 % mezi léty 2012 a 2020.
Ale stáčí to? Mně ne!

Vzhledem k obrovskému množství oblečení, které Primark prodává ve svých 368 obchodech (jejichž materiálová, střihová a kvalitativní úroveň se rovná kusu hadru – to vše za astronomicky nízkou cenu), za sebou nechává obrovskou ekologickou stopu.

  • Primark, stejně jako mnoho jiných oděvních řetězců, nevlastní továrny, ve kterých je zhovováno jejich oblečení – tzn., že ačkoli je prováděn audit vždy, když se uzavírá s novou továrnou smlouva, není již zodpovědný za to, jak bude se zaměstnanci zacházeno.
  • Na jaře 2013 byl proveden výzkum v 25 zemích po celém světě, který zkoumal přítomnost toxických látek v dětském oblečení od 82 značek. Ve všech výrobcích byla zjištěna přítomnost NPEs (nonylfenol ethoxyláty). „Tyto látky jsou výrazně toxické pro vodní organismy. Studie také prokázaly negativní působení nonylfenolů na reprodukční systém u savců.
    • Dětské tričko z Primarku (koupeno v Německu) obsahovalo dokonce 11 % ftalátů.
    • V EU reguluje použití ftalátů evropská směrnice EU 2009/48/ES o bezpečnosti hraček: Hračky a předměty určené pro péči o děti do 3 let, které jsou vyrobeny z měkčeného plastu, nesmí obsahovat více než 0,1 procent (hmotnostních) jednoho nebo více esterů kyseliny ftalové (ftaláty).“ (Arnika)
  • Dle kritérií webu Rank A Brand získal Primark známku D. Důvodem jsou mimo jiné:
    • Primark nepoužívá obnovitelnou energii při výrobě a zároveň nejsou známá téměř žádná data k tématu skleníkových plynů a jejich eliminaci.
    • Značka používá velké množství umělých tkanin na úkor těm přírodním.
    • Nekomunikuje svůj postup o nakládání s chemickými látkami přítomnými v prodávaném oblečení (týká se ftalátů a chromu, jenž se používá při činění kůže – viz článek Víte, jak byly vyrobeny vaše boty?).
    • Primark je členem „Ethical Trading Initiative“, mezi jejíž podmínky patří: žádná dětská a otrocká práce, nediskriminace a bezpečnost na pracovišti. Tady ale berme v úvahu zmíněné Sweat Shopy, jejichž dělníci nejsou přímými zaměstnanci oděvních firem…
    • Primark publikuje seznam přímých dodavatelů u méně než 90 % svého zboží.
    • Nejsou známy informace k tématu minimální mzdy zaměstnanců továren.
  • V továrnách, kde vyrábí oblečení Primark (aTopshop) smí pracovat lidé již od 14 let (zdroj).
  • V rámci indexu Fashion Transparency Index 2018 získal Primark konečné skóre mezi 31–40 %. To znamená, že zveřejňuje částečný seznam dodavatelů a stejně tak informace o firemní politice, sociální a environmentální cíle nebo nakládání s odpady. V porovnání lépe se daří řetězcům: Adidas, Reebook, H&M nebo C&A, které získali skóre v rozmezí 51–60 %.
Recenze čtenářů

Pod tímto příspěvkem na Instagramu jsem se vás ptala na vaše osobní zkušenosti s tímto oděvním řetězcem. Níže jsou některé vybrané:

  1. „V Primarku jsem nakupovala jednou v Anglii. Co se týče věcí, brala jsem ty nejvíc basic (černá a bílá trička) – protože mnohdy mám tady v Česku neuvěřitelný problém je sehnat (nepotrpím si na flitrové lebky ani stupidní nápisy) a taky byl tenkrát v UK podstatně větší výběr ve velikostech, než je v obchodech tady (což pro mě, jako pro udělanou prsatou holku, je podstatný plus). Byla jsem tam před 3 rokama a ty věci stále nosím a fungují, nejsou nijak moc sepraný nebo tak.“
  2. „V Primarku jsem byla jednou před 2 lety – potřebovala jsem se rychle přiobléct – pořídila jsem nakonec svetr – ten už nemám, rychle zežmolkovatěl. Zážitek to pro mě byl hrozný – všude lidi, narvané kabiny, takže jsem si nic nezkoušela… tím pádem si myslím, že u někoho to může být ve stylu: levné = nezkouším.“
  3. „Já jsem se na nákupy v Primarku strašně těšila podle toho, jak to každý vychvaloval. Minulý rok jsem tam konečně zašla. No hrůza děs. Ve chvíli, kdy jsem zkoumal oblečení jsem chtěla brečet a když za mnou kamarádky přišly s tím stejným kouskem, jak je úžasný a za dobrou cenu, musela jsem odejít. Už nikdy víc!“
  4. „Já tam tedy kupuji synovi 10 let kalhoty. To se přiznám, že nevím, kde bych na dítě měla koupit padnoucí věci, a i za přijatelnou cenu. Vzhledem k tomu, že to má na pár měsíců. Takže nakupuji v řetězcích a hodně teda oblečeni dědíme, dostáváme a posíláme dal. V mém okolí již třeba 3. dítě má bundu, co měl syn ap. Tak zase takto se to eliminuje.“
  5. „Většina oblečení je hodně nekvalitní, ale chodím si tam třeba pro punčocháče, ponožky a tílka, občas sportovní podprsenku. A dá se vybrat občas v nějaké kolekci pyžamo. Tyhle kvalitnější kusy vydrží. Chápu negativa řetězců, ale já tam ráda chodím proto, že tam mají velké velikosti, které mám jinak problém sehnat. Třeba u autorské tvorby jsou vetší velikosti skoro nesehnatelné.“
  6. „Taky se snažím o slow fashion, nicméně musím k Primarku říci, že mnoho z toho, co jsem v něm před 11 lety koupila v Anglii, stále mám, stále nosím a stále to drží. Tím však nechci říct, že nechávají šít oblečení v etických a udržitelných podmínkách, vyjadřuji se pouze k délce trvanlivosti oblečení založené jen na své osobní zkušenosti.“
Závěrem

Velmi mile mě překvapilo, kolik aktivit Primark podniká s cílem eliminovat odpad a snížit energetickou náročnost továren a obchodů. Také je členem Ethical Trading Initiative, která se věnuje právům zaměstnanců továren a pracovním podmínkám. Přes to všechno tu jsou haldy vesměs nekvalitního oblečení, které zatěžují planetu už jen svou podstatou – nízká cena nutí zákazníka nakupovat a rychle obměňovat svůj šatník co pár týdnů. A jak zaznělo i ve vašich komentářích: jít danou věc reklamovat se mi jako zákaznici vůbec nevyplatí, protože víc utratím za samotnou cestu do řetězce… Na závěr bych připomněla i nebezpečné chemikálie, které byly nalezeny v dětském oblečení.

Je na volbě každého z nás, kde se rozhodne nakupovat a jakou značku podpoří. Oděvní firmy v roce 2015 vyrobily na 100 miliard kusů oblečení (pro 7 miliard lidí) a jejich produkci tak zvýšili dvojnásobně oproti roku 2000. Dle reportu se teplota na zemi zvýší ro roku 2040 o 2,7 °C a šílené tempo oděvního průmyslu k tomu jen přispívá…

Jakožto zákazníci řetězců máme odpovědnost za to, co se bude v obchodech prodávat a jak rychle se tento kolotoč bude točit. Nakupujme proto s rozmyslem a upřednostňujme jeden kvalitnější kousek, o kterém jsme přesvědčení že vydrží (a může být třeba i z Primarku) nad deseti nekvalitními. Já se při nákupech řídím těmito 10 kroky.

Kam dál?

Máte pocit, že něco důležitého v článku nezaznělo? Jaká je vaše osobní zkušenost s tímto řetězcem?

S úsměvem, Karo

Za zapůjčení vlněného jarního kabátku pro focení děkuji české designerské značce Tam-Ara

noname čapka / kabátek Tam-Ara / černý rolák Live Sweaters / kalhoty secondhand Genesis / tenisky Vagabond / kabelka vintage